Dětská hra je často nápodobou toho, co dítě vnímá kolem sebe. Avšak dětské výtvarné zpracování světa nelze považovat za nedokonalou nápodobu tvorby dospělého člověka. Je samo osobě originální a i naopak dospělým nenapodobitelné. Podobně je to s výtvarným zpracováním člověkem s mentálním či duševním postižením. S uvědoměním si těchto principů vznikal a po řadu let se vyvíjel soubor výrobků dílny V růžovém sadu. Vědomě se tedy snažíme využít tuto originalitu, která se uplatňuje především u hraček, kde pracovník s mentálním postižením dostává do ruky jen strojně zpracovaný dřevěný hranol s předvrtanými otvory pro osy kol (v případě výroby osobního auta). Další zpracování je již v režii jeho fantazie.
Usilujeme o jednotící styl vyráběné škály, o originalitu, jednoduchost ale ne primitivnost či nekvalitu. Zmíněná jednoduchost není jen klíčem k co největšímu podílu práce člověka s postižením na výrobku, ale je klíčem i k odolnosti hračky. Zbytečným detailním napodobováním předlohy z reálného světa neubírá dítěti, kterému je určena, prostor pro vlastní fantazii. Navíc, výtvarné zjednodušení viděného je u dítěte a u člověka s mentálním postižením podobné a proto jsou naše hračky u dětí tak oblíbené.
I samotná volba rašple jako základního nástroje pro opracování, má svá zásadní opodstatnění. Hračka auta vzniká, jak bylo zmíněno, z polotovaru ve tvaru hranolu. Největší části dřeva, které chce pracovník oddělit, odřeže pilou a dále opracovává rašplí. Výrobek tedy vzniká ubíráním materiálu (podobně pracuje se dřevem sochař, jen místo rašple použije dláta). Tento způsob zpracování dřeva umožňuje člověku s mentálním postižením získat potřebnou řemeslnou rutinu, zautomatizování zacházení s nástrojem a tím schopnost dosáhnout zvoleného tvaru. Volba opačného postupu, tedy vyrobení jednotlivých dílů a jejich spojování je postupem pro člověka s mentálním postižení nedosažitelným a nevhodným. I při výrobě našich aut kompletaci, například montáž kol, provádí pracovník bez handicapu.
Po vytvarování se hračky brousí, barevně moří a lakují. Místo malby, sítotisku nebo jiného postupu dotváříme hračku barevnými čalounickými hřebíky. U aut jsou to okýnka, světla apod. I v tomto případě je zachován styl konkrétního řemeslníka. Pracovník si obkreslí tvar auta na tvrdý papír, tužkou načrtne okna apod., papír položí na polystyrenovou podložku a do papírové šablony zapíchá barevné hřeby. Takto vzniklé otvory v papíře se přenesou na dřevěné tělo výrobku a hřebíky se podle návrhu zatlučou.
Doporučuji shlédnutí filmu o naší dílně.
Tak konec řečí a pojďme si raději hrát.
Vladimír Procházka